O tkaničkách aneb vědecké pojednání o prodeji šněrovadel

Napadlo vás někdy, že prodej tkaniček je věda? Že jde o úkon náročný na psychiku? Určitě ne. Při nákupu tkaniček, jde téměř vždy o špatný koncert rozladěného dua, jehož zúčastnění si vržou každý své a ne a ne se naladit na stejnou notu.

Odbyla devátá hodina. Mříže vchodu prodejny vyjely do výšin. Je otevřeno. První obutí chtiví lidé mohou vstoupit. Prodej obuvi, doprovází mimo celou škálu doprovodných produktů i nabídka šněrovadel, různých délek, tlouštěk, zbarvení. Tkaničky jsou v balíčku smotané na délku balení zhruba deset centimetrů, šíře jednoho centimetru. Vždy jsou v balíčku dvě, neboť logicky vzato patří do jednoho páru obuvi, jež se skládá z levé a pravé boty. Levá plus pravá, rovná se pár. Tkaničky je slovo množné. Tento malý až titěrný svazek jednoho páru tkaniček, doprovází kupa otázek, jak od prodávajícího, tak od nakupujícího.

„Prodáváte tkaničky?“ ptá se vyděšeně příchozí.

„Dobrý den. Ano. Jak dlouhé si přejete, na kolik dírek, jakou barvu?“ otáže se prodavačka.

„Asi takhle?“

Zákaznice rozpažením svých horních údů znázorňuje délku, zhruba třicet centimetrů. Paní je dávno přezrálá hrušeň a ukazuje délku tkaničky do dětských capáčků.

„Aha, to bude pro vnouče,“ pomyslí si. „Ty tkaničky jsou pro vás?“  

„Pro mě.“

Odvětí zákaznice. Její čelo připomíná varhánky.

„Do jaké obuvi je potřebujete,“ prodavačka.

„Říkám, že do mé,“ zbrunátní zákaznice.

Prodavačce se rosí čelo, nevzdávám se: „Kolik má dírek?“

Paní sehne hlavu a vzápětí vyhrkne: „Deset.“

Ten počet se prodávající ani trochu nezdá. Deset dírek mají pánské sportovní kotníčkové boty nebo vyšší dámské. Takové boty jistě paní na nohou nemá. Přemítá prodavačka a jde se přesvědčit. Hlavně je třeba zjistit, kolik má obuv dírek, na jedné straně. Podle tohoto počtu se pozná potřebná délka tkaniček. Paní má obuté vychozené černé semišové kotníčkové střevíce, dírek mají pět. Šněrovadla jsou silnější ve stádiu rozkladu. Prodavačka se vrací za pult a ze šuplíku vytahuje žádanou věc. Podává ji zákaznici.

„Prosím. Devadesátky vám budou stačit. Stojí dvacet korun.“

Prodavačka si naivně myslí, že se prodej záhy ukončí a bude se moci věnovat zákaznici, která už na ni nějakou chvíli netrpělivě čeká s kozačkou v ruce.

„Kratší nemáte?“ odzbrojí ji „přezrálá hrušeň“ další otázkou.

Sehne se. V zádech jí lupne, v kolenou nepříjemně zalupe. Tu bolest si mohla odpustit, délka je zvolená správně. Nervózní prodavačka, obejde prodejní pult a kouká, co koná. Rozpadající tkaničku rozvázala a prsty měří od začátku dírek na jedné straně po konec tkaničky její délku, necelých třicet centimetrů. Kde však je zbývající délka provlečené tkaničky?

„Paní, bude lepší, když tkaničku vyšněrujete z boty. Já ji přeměřím, abyste si byla jistá, že jsem vám prodala správnou délku.“

Jde vyndat ze šuplíku měřidlo. Zákaznice jí vrazí do dlaně, tři díly tkaničky, něco si pro sebe brblá a tváří se dost nevrle. Prodavačka složí k sobě, jak domino, dílky rozcupované kdysi tkanice a délku přeměří. Výsledek měření je devadesát dva centimetrů. Dál se snaží paní ujistit, že dva centimetry navíc vznikly, vytažením tkaničky. Paní promne balíček tkaniček mezi prsty, její oční bulvy se zmateně kutálí po skle pultu. Podezíravě se podívá a položí otázku, otázek, mimo jiné velmi častou otázku:

„Tkaničky jsou dvě?“

Prodavačka uchopí balíček do svých prstů, opatrně posune papírek, který je drží při sobě, a odkryje jejich zakončení. Paní vyvalí oči z důlků a svým komentářem pošle prodávající ženu na cestu do blázince:

„Vždyť jsou tam čtyři konce?! Já jsem chtěla jen dvě tkaničky!“

Začátek dne se pro jinak veselou prodavačku mění na drama o dvou tkaničkách. V Bohnicích by měli postavit pro prodávající speciální pavilón.

Paní je znovu ujištěna, že tkaničky jsou dvě a jedna tkanička má dva konce. Hurá, prodavačka dává dvacet korun do kasy! Rozloučí se a poděkuji za nákup. Na přání hezkého dne však zapomene. Kolegyně mezi tím obsloužila dvě zákaznice, které si odnesly nové boty i s ošetřujícími přípravky. Obrat kolegyně se blíží k deseti tisícům. Má skvělou náladu. Nálada kolegyně s obratem dvacet korun je na bodu mrazu.

„Tkaničky jsou dvě?“

Tuto otázku pokládá prodavačce denně každý druhý zákazník, všech věkových kategorií. Není to důsledkem neznalosti logického zdůvodnění, že se boty prodávají v páru, tak i tkaničky jsou pár. Důvodem je doba, která vnesla mezi lid nedůvěřivost. Zákazník prostě nevěří, že v tak malém balíčku mohou být dvě tkaničky. Někteří nevěří ani délce, která je uvedena na etiketě a žádají si tkaničky přeměřit. Příchozí s jasným přáním, které obsahuje délku tkaničky, si kontroluje, zda je mu prodána správná délka. Jiní nevěří, že černá tkanička je opravdu černá. Mnoho zákazníků hledá tkaničky vystavené na prodejně, což je nemožné. Krabičky by byly vmžiku rozhrabané, rozkradené, délky pomotané. Tkaničky vytažené z balíčků, by byly rozházené po celé ploše prodejny. Někdo by se musel starat jen o jejich srovnávání, ale z čeho by byl placený? Z tkaniček, které stojí od dvaceti do šedesáti korun, moc velká tržba není.

Šněrovadla vždy najdete u pultu. Stačí jen oznámit jakou délku a barvu tkaničky potřebujete. Pokud ji neznáte, řekněte počet dírek z jedné strany nebo si přineste tkaničku. Dírky jste nespočítali, délku tkaničky nevíte, v tomto případě stačí obuv krátce popsat nebo ukázat na podobnou botu. Personál se vám bude snažit vždy vyhovět. Tkaničky se prodávají v základních barvách – černá, hnědá, béžová, zřídka šedá a bílá.  V délkách šedesát, sedmdesát, osmdesát, devadesát jsou pouze kulaté, výjimkou jsou šedesátky ty bývají i placaté. Od sto do dvou set centimetrů, jsou tkaničky vždy o dvacet centimetrů delší. Sto dvacet, sto čtyřicet, sto šedesát, sto osmdesát, jsou kulaté i placaté. Sto deset ani sto třicet se většinou neprodávají. Často si zákazník žádá stejné tkaničky, jež jsou v botách, které si zakoupil. V tomto případě nelze uspokojit klientův požadavek, neboť obuv je přivezená z celého světa a jsou v nich tkaničky strojově navázané přímo ve fabrikách. Tkaničky, které jsou dostupné na prodejnách, jsou ve většině od českého výrobce.

Vážení zákazníci, až si půjdete koupit černé tkaničky, nedivte se, když vám prodavačka ukáže na etiketě vaši žádanou délku. Sdělí, že tkaničky jsou dvě a jsou opravdu černé. Přeji příjemné a jasné nakupování.